Designéři

František Vízner

Studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru skla, glyptiky a užité plastiky (prof. Karel Štipl, doc. Václav Plátek).
Zabýval se ateliérovou tvorbou brusem tvarovaných skleněných objektů, patřil k legendám českého sklářství. Jeho práce je od 60. letech široce přijímaná nejen ve výrobě, ale i obchodě.
Roku 1977 František Vízner opustil průmysl a začal se plně věnovat práci ve svém ateliéru; jeho broušené objekty nelze vnímat jako užitkové předměty, ale jako svébytná sochařská díla ovlivněná vztahem k architektuře. Je zastoupen ve sbírkách Národní galerie v Praze, Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, Metropolitního muzea umění v New Yorku, v Národním muzeu moderního umění v Tokiu, Victoria & Albert muzeu v Londýně, v Muzeu dekorativního umění v Paříži, Sklářském muzeu v Corningu, USA a v dalších veřejných a soukromých sbírkách.

Inspirace

Po celou dobu své kariéry věnoval František Vízner svou energii vytváření harmonických geometrických objektů. I když jsou jeho práce založeny na funkčních tvarech mís a talířů, jejich jednoduché a čisté objemy lze vnímat i jako samostatná sochařská díla. Tyto celistvé, nadčasové tvary ukazují Víznerův důraz na proporce, jeho obdiv k materiálu skla a především velmi kvalitně odvedenou řemeslnou práci. Žádný jednotlivý detail neruší harmonii a racionalitu jeho objektů. Práce v sobě skrývají vášeň, která se odhaluje postupně.

"Díky BOMMA mohl můj otec ještě rok před svou smrtí znovu spolupracovat s prvotřídní českou sklárnou a podílet se na výrobě toho nejkvalitnějšího skla. Vždy se snažil podporovat a rozvíjet dlouhou tradici českého broušeného křišťálu, která byla (podle něj) po delší dobu značně oslabená. Je škoda, že neměl více času a nemohl se přímo podílet na tomto projektu. Z tohoto důvodu bych chtěla i já navázat na předchozí spolupráci, obnovit kontakt se sklárnou a probrat možnosti využití jeho dalších návrhů", Ida Viznerová (dcera Františka Víznera).

kolekce

Backstage